Focení Jelenů u Chotěboře, fototechnika
Když jsem si pořizoval zrcadlovku, bylo to především kvůli focení koncertů, festivalů a reportážních akcí, kdy jsem se stal jedním z fotografů pro xichty.cz a baví mě to dodnes. Mimo jiné jsem cvaknul sem tam nějaký ten portrét, svatbu nebo něco podobného. To jsem ještě ale nevěděl, že k tomu, co mě skutečně bude bavit zvěčňovat, mám tak blízko.
Mým rodným krajem je Moravský kras s krásnou přírodou, krajinou, lesy a zvířaty. Již od malička mě příroda fascinovala a rád jsem podnikal procházky do přírody. Bohužel posledních pár let kvůli pracovní vytíženosti mi na to nezbývalo moc času, ale pomalu a jistě se zase začínám do těchto míst stále více navracet.
Člověk si focením vybuduje takový šestý smysl, že vnímá věci kolem sebe tak trošku jinak, než tomu bylo doposud. Všímá si více věcí, rozhlíží se kolem sebe a vidí i různé maličkosti, kterých by si předtím vůbec nevšimnul nebo jim nevěnoval větší pozornost. A tak se to stalo. Ano, příroda, to je to, co tak miluji, to je to, co mi tolik dává, kde jsem nejradši a co bych si příl zvěčňovat. Proto pomalu ale jistě jsem omezil činnost reportážní a začal se více soustředit na přírodu a zvířata v ní žijící.
Bylo mi též učarováno lesními zvířaty a dlouho jsem si přál nějaké vyfotit. Na žádné jsem ovšem nemohl moc narazit, neboť bohužel nemám tolik volného času, abych mohl již časně ráno vyrazit do lesa na šoulačku nebo někde vyčkávat v krytu. První jiskřička mi svitla v objevení WS pořádaném Rostislavem Stachem, na který jsem se ale bohužel z nedostatku času nedostal. Úspěšnější však bylo kontaktování Karla Kajínka, který pravidelně vystavuje na fotografickém serveru photoserver.eu svoje fotky s jeleny. Nedalo mi to, musel jsem mu napsat, zda by nebylo možné si jít nějakého také vyfotit.
Štěstí mi přálo, Kája je, jak jsem záhy zjistil, super chlap, domluva byla rychlá. Přijeli jsme v neděli kolem poledne, dali čaj, poklábosili a pln očekávání, vydali se na jeleny.
Musím říct, že zážitek to byl opravdu neuvěřitelný. Být blízko takovému zvířeti, ještě k tomu více pohromadě, je zážitek opravdu nepopsatelný a kdo si to nezažil, bude možná těžko chápat mé momentální pocity, když jsem stanul naproti tak obrovskému králi lesa. Jeleni troubili, nejsilnější jelen si stále hlídal své stádečko laní a odháněl ostatní, kteří se snažili jeho roli převzít. Sem tam si do sebe i ťukli parohy.
Samotné focení bylo parádní, Kája nám ukázal různé tipy z jakých míst fotit. Strávili jsme mezi jeleny asi tři a půl hodiny a pryč se mi od nich vůbec nechtělo. Škoda, že Sluníčku se moc nechtělo vylézt, ale i tak, výsledek můžete posoudit v galerii.
Když jsem se rozhodoval, co pořídit k focení zvěře za sklo, jako snad každý náruživý fotograf jsem prolezl mnoho webů, přečetl plno článků a napsal plno dotazů nejrůznějším fotografům. Jako nejlepší se nakonec v poměru cena/výkon ukázal Nikon 300mm f/4D ED-IF AF-S, který opravdu doporučuju. Kresba naprosto úžasná, i ve spojení TC 1,4x, velmi rychlý a přesný AF. Za cenu kolem 25 000, co se dá v bazaru sehnat, lepší sklo neseženete. Ve spojení s FF věřím, že by byly fotky ještě ostřejší a hezčí, bohužel pořízení plného formátu je ve hvězdách a zatím si vystačím s APS-C, jenž mi i díky cropu na focení zvěře vyhovuje.
Doufám, že návštěva to nebyla poslední, po další návštěvě napíšu další pocity a zážitky.